Je pravdou, že dnešní generace musí řešit problémy, se kterými ty předchozí nepřišly vůbec do styku. A jedním z nich je odstranění přebytečného oxidu uhličitého z atmosféry. Ukazuje se totiž, že je skutečně tak velkým problémem, jak se předpokládalo, a je nejvyšší čas s tím něco dělat. Otázkou však je, co.

 

Většina laiků si myslí, že zdaleka nejlepší je sázet stromy a vytvářet nové lesy, které budou tento plyn vázat a při procesu fotosyntézy přeměňovat na kyslík. Ukazuje se však, že to není ani zdaleka tak jednoduché, a to hned z několika důvodů.

 

sázení stromů není ideálním řešením

 

Zaprvé je potřeba si říci, že stromy nejsou ani zdaleka tak dobrým absorbentem CO2 jak si mnozí myslí. Ve skutečnosti jsou v tomto ohledu prakticky neutrální, což znamená, že samy vyprodukují téměř stejné množství oxidu uhličitého, jaké absorbují. To platí zejména v době růstu.

 

Právě dlouhá doba, než se vytvoří skutečný les, je dalším faktorem proti použití tohoto způsobu. Je totiž jasné, že dnes již nemáme desítky let, které by k tomuto byly potřeba. Jedná se tedy o značně neefektivní metodu, zvláště když si uvědomíme, že ne všude je dobré vysázet les.

 

skleníkové plyny začínají být problémem

 

Další možností je podpora mořských řas a fytoplanktonu. Ta by se zdála mnohem účinnější, neboť právě tyto organismy patří k největším producentům kyslíku na světě. Brání tomu však znečištění moří, neboť mnoho lidí si neuvědomuje, jak jsou právě řasy důležité. Proto ani toto není ideální řešení, tedy pokud nepřijmeme přísná bezpečnostní opatření.

 

V neposlední řadě je zde i vázání oxidu uhličitého na železo tím, že se do moře nasype speciálně upravené železo s vysokou vázací schopností. Bohužel tím jen zvýšíme znečištění moře, neboť toto železo, a zvláště takto oxidované, klesne na dno moře a bude představovat problém pro tamní organismy.

 

Dnes tedy zatím nemáme příliš mnoho možností, jak situaci řešit. Je však jasné, že k některému ze způsobů se budeme muset uchýlit co nejdříve.